Jezdecký sport je velmi variabilní a zahrnuje celkem 7 základních disciplín – parkur, drezuru, všestrannost, spřežení, voltiž, reining a endurance (vytrvalost). Patří sem ale i pony sport a parajezdectví.
PARKUR
DREZURA
VŠESTRANOST
SPŘEŽENÍ
VOLTIŽ
REINING
VYTRVALOST (ENDURANCE)
PONY
PARAJEZDECTVÍ
PARKUR
Parkurové skákání je divácky velmi oblíbená disciplína, navíc se řadí mezi ty olympijské. V současné době se jedná o nejrozšířenější disciplínu i kvůli adrenalinu, který jezdci pociťují při překonávání skoků. Jezdec s koněm musí projet danou trasu s překážkami s co nejmenším počtem chyb a v co nejkratším čase. Jednotlivé překážky jsou označeny čísly, aby jezdci věděli, v jakém pořadí a směru je musí překonat. Překážky jsou vysoké od 80 cm do 160 cm, což je nejvyšší obtížnost, která je zařazená třeba na olympijských hrách nebo mistrovství světa. Existuje i speciální soutěž – skok mohutnosti, při které se jezdci pokouší přeskočit co nejvyšší překážku a současný světový rekord je 2,47 cm.
Za chyby v parkuru se považuje shození bariéry, tedy porušení výšky nebo šířky skoku, zastavení, kdy kůň odepře poslušnost a nechce překážku skočit nebo pád jezdce či koně i s jezdcem. Tyto chyby jsou penalizovány tzv. trestnými body a případně vyloučením ze soutěže. Jezdec s nejnižším počtem trestných bodů vyhrává.
Další informace najdete na Facebooku ČJF Skoková komise.
DREZURA
Drezura je jezdecká disciplína zařazená i na olympijských hrách a to už od roku 1912. Jde o dokonalý soulad mezi jezdcem a koněm, kdy kůň na téměř neviditelné pobídky jezdce dělá různé cviky, pohybuje se do stran ve všech třech chodech (krok, klus a cval). Jezdec a kůň se pohybují v drezurním obdélníku, kde jsou po obvodu umístěna písmena, ve kterých jezdec provádí se svým koněm cviky, které jsou v dané úloze. Jednotlivé úlohy mají různou obtížnost cviků, jejichž správné provedení hodnotí 3 až 5 rozhodčích, kteří jsou rozmístěni okolo obdélníku. Za každý cvik získá jezdec známku 0-10, kdy desítka je nejlepší. Výsledek se přepočte na procenta, dvojice s největším počtem procent vyhrává. Na provedení cviků jsou daná přesná pravidla.
Další informace najdete na Facebooku ČJF Drezura.
VŠESTRANNOST
Soutěž všestranné způsobilosti (původní název military) je jedna z nejnáročnějších jezdeckých disciplín. Od roku 1912 je zařazena mezi olympijské disciplíny. Military vzniklo původně z potřeby testovat způsobilost koní pro náročné potřeby armády, až postupem času se přeměnilo na sportovní disciplínu. Jedná se o třídenní nebo dvoudenní zkoušku, která zahrnuje drezuru, terénní jízdu (kros) a parkur. Terénní zkouška je velmi náročná na fyzickou kondici koně, který musí se svým jezdcem absolvovat několikakilometrovou jízdu s terénními skoky. Dvojice překonává vytyčenou dráhu, na které jsou umístěny pevné přírodní skoky. Všechny skoky jsou pevně ukotveny a nelze je shodit, na rozdíl od parkuru. Jsou zde zařazeny i různé seskoky a překážky s vodou. Nepřekonání skoku, vybočení, pád apod., to vše je penalizováno trestnými body a případně i vyloučením. Vítězem je jezdec s nejnižším součtem trestných bodů ze všech tří zkoušek.
SPŘEŽENÍ
Kompletní soutěže spřežení jsou třídenní a skládají se ze tří zkoušek – drezury, maratonu a překážkové jízdy.
Účelem drezurní zkoušky je posoudit pravidelnost chodů, kmih, uvolněnost pohybu a ohebnost koní. Zároveň se hodnotí přesnost předvedení předem stanovené drezurní úlohy a celkový dojem. Drezurní úlohy se jezdí na drezurním obdelníku o velikosti 100 x 40 nebo 80 x 40 m
Účelem maratonu je prověřit kondici, vytrvalost, zručnost a jezdecké umění jezdce a jeho spřežení. Maraton se skládá ze 2 – 3 úseků, kdy divácky nejatraktivnější je závěrečná část maratonu, ve které jezdci absolvují 5 – 7 technických překážek. Překážky se skládají z jednotlivých prvků, které musí jezdec projet ve stanoveném pořadí. Každá překážka nabízí několik variant průjezdů a je na jezdci, aby zvolil nejrychlejší variantu průjezdu. V maratonu se hodnotí dodržení stanoveného času v jednotlivých úsecích a dosažené časy v jednotlivých překážkách.
Závěrečnou zkouškou je překážková jízda, jejíž cílem je ověřit způsobilost, poslušnost a obratnost koní po dvou dnech a jezdecké umění soutěžících. Jezdci na kolbišti projíždí mezi páry kuželů, na kterých jsou umístěny míčky. Nedodržení stanoveného času a shození míčků je penalizováno.
Vítězem soutěže se stává jezdec, který získá v součtu bodů ze všech tří zkoušek nejnižší počet trestných bodů.
V soutěžích spřežení startují v ČR kategorie – dvojspřeží pony, jedno-, dvoj- a čtyřspřeží koní. Nejvýznamnější soutěží v sezoně je Mistrovství České republiky, následně pak finále Zlaté podkovy v Humpolci. Soutěže Zlaté podkovy jsou nejstarším seriálem závodů spřežení a všestrannosti s více jak 50. letou tradicí.
VOLTIŽ
Voltiž, neboli gymnastika, akrobacie a tanec na neosedlaném koni, je sportovní disciplína, spojující harmonii koně a jezdce s uměleckým a sportovním zážitkem. Ve voltiži je možné soutěžit v kategorii jednotlivců, dvojic nebo skupin. Cvičení se předvádí hlavně ve cvalu, na regionální úrovni lze cvičení předvést i v kroku. Obvykle soutěžící předvádějí dvě sestavy, a to povinnou a volnou na tematickou hudbu doplňující krásným dresem. Povinná sestava má určené cviky, které musí každý cvičenec předvést. Odlišují se pouze náročností dle věkové kategorie, do které daný cvičenec spadá. Každý cvik je ohodnocen známkou na škále od 0 do 10. Ve volných sestavách se již nechává fantazii a umění cvičence naprostá volnost. Součástí sestavy jsou následně různé přeskoky, seskoky, stojky, kleky a pohyby ve vzduchu jako např. salto.
Divácky nejoblíbenější kategorií jsou soutěže skupin, kdy na cválajícím koni mohou najednou cvičit až 3 cvičenci a zvedaný člen se pohybuje ve výšce cca 5 metrů. Celkově se pak posuzuje ve volných sestavách technika, obtížnost, rovnováha, plynulost, pestrost cviků, risk a dále soulad s hudbou a koněm. Voltiž nemá ani spodní ani vrchní věkovou hranici, můžete tak vidět závodit klidně dvouleté děti nebo i naopak maminky či tatínky po třicítce.
Voltižní kůň, většinou velmi vysoký, je dobře vycvičen, pohybuje se v kruhu o průměru 15 až 20 metrů a je ovládán lonžérem. Výkon koně je hodnocen třemi hlavními aspekty – chodem a fyzickou připraveností koně, dále jeho poslušností, reakcí na lonžéra a cvičence a nakonec celkovým dojmem či vzhledem sladěným s cvičencem, lonžérem.
Vrcholová voltiž je sport, který bere divákům dech – je to téměř „extrémní“ sport, avšak obohacený o umělecké mistrovství a krásné silné zvíře.
REINING
Patří mezi nejpropracovanější disciplíny westernového stylu ježdění na koni. Často je popisován jako westernová forma drezury, protože pro správné provedení úlohy je zapotřebí dokonalý soulad jezdce s koněm, který se musí nechat ochotně vést téměř neznatelnými pobídkami. Úkolem jezdce je předvést s koněm zadanou úlohou složenou z kruhů, přeskoků, spinů, stopů, rollbacků, couvání a prodlev. Reining je velmi dynamická disciplína, která se jede ve cvalu, rychlost však musí být pod dokonalou kontrolou a nesmí být na úkor přesnosti.
Zde najdete podrobnosti o jednotlivých kategoriích a cvicích reiningu.
Další informace najdete na Facebooku ČJF Reining.
VYTRVALOST (ENDURANCE)
Vytrvalostní ježdění neboli endurance je disciplína prověřující partnerství jezdce a jeho koně. Jedná se o terénní jízdu na čas od vzdálenosti 20 km, vhodnou pro každého, i rekreačního, jezdce a koně, až po 160 km, která vyžaduje dlouhodobou náročnou fyzickou přípravu dvojice a jejich plné vzájemné porozumění. Ve vytrvalosti je totiž důležitá celá dvojice, nikoliv „jen“ jezdec nebo „jen“ kůň. Při zdolávání delších vzdáleností nebo složitějších terénů musí jezdec, na rozdíl od jiných disciplín, zcela dokonale znát svého koně i jeho nálady, aby tak i podle změny jeho chování mohl odhalit vznikající problém a přizpůsobit se mu nebo případně ze soutěže odstoupit. V tomto vzájemném partnerství se často stává, že kůň svou ochotou pokračovat pomůže a dodá vůli unavenému jezdci k úspěšnému dokončení soutěže.
Celá soutěž bývá rozdělena do několika kol – 20 – 40 km, mezi kterými je povinný alespoň 40 minutový odpočinek, v rámci kterého kůň musí projít veterinární prohlídkou hodnotící jeho zdravotní stav a schopnost pokračovat v soutěži. Tyto prohlídky jsou nezbytné pro zachování wellfare koně a v případě, že některý z metabolických nebo ortopedických parametrů nevyhovuje, je kůň ze soutěže vyloučen. Stejnou prohlídkou prochází kůň i po ukončení soutěže a pouze po jejím úspěšném absolvování je dvojici soutěž uznána jako ukončená.
V rámci disciplíny pak je nezbytná kategorizace jak jezdce, tak koně, zabraňující nezkušeným dvojicím v pokusu o absolvování delší trati bez patřičných znalostí a zkušeností.
V ČR se jezdí národní soutěže od 20 km do 100 km, mistrovství seniorů pak 120 km. Mezinárodní soutěže pak začínají vzdáleností 80 km jako CEI*, seniorské mistrovské soutěže se konají na úrovni CEI**** 160 km. Někdy se vytrvalostní soutěže mohou jezdit i jako vícedenní. Maximální vzdálenost je potom 2 x 100 km nebo 3 x 80 km.
PONY
Pony jezdci, což jsou děti ve věku 8 – 16 let, se utkávají na kolbištích ve všech třech jezdeckých disciplínách – skocích, drezuře i všestrannosti. V mezinárodním sportu pak zahajují svoji jezdeckou kariéru od 12 let věku. Pony jsou rozděleni dle své výšky v kohoutku na tři výškové kategorie a jezdci pak dle svého věku na tři věkové kategorie. Dle předem stanoveného klíče se pak tyto jednotlivé skupiny utkávají jednou za rok na Mistrovství České republiky o cenné medaile. Během roku však startují ve většině soutěží bez tohoto rozdělení. Pony se však směle staví i do konkurence mezi velké koně a není výjimkou, že právě pony v otevřené soutěži velké koně porazí. Základním přínosem pro dětské jezdce je fakt, že jim poník, výškově a fyzicky úměrné zvíře, umožňuje seznámit se se základy jezdeckého výcviku již mnohem dříve, než by tomu bylo u velkých koní.
Další informace najdete na Facebooku ČJF Pony.
PARAJEZDECTVÍ
Parajezdectví je nejen jedním ze tří oborů hiporehabilitace, ale zároveň je to jedno ze sportovních odvětví. Jezdec si může zvolit v závislosti na svých možnostech a preferencích buď jízdu na koni rekreační, nebo se může aktivně zúčastňovat speciálních jezdeckých soutěží, u nás nejčastěji paradrezury či paravoltiže. Parajezdectví se rozděluje na celkem 5 dalších dílčích disciplín. První dvě, paradrezura a paraspřežení, jsou zařazené pod hlavičkou FEI (Mezinárodní jezdecká federace). Parawestern (v roce 2017 se v této disciplíně konalo poprvé mistrovství světa), paravoltiž a paraparkur, pod FEI zatím začleněny nejsou.
Co se týče např. paradrezury, tak ta je jezdeckou disciplínou a patří mezi paralympijské sporty. Pravidelně se v ní konají mistrovství světa a Evropy i Paralympiáda. V roce 2006 se parajezdectví stalo osmou disciplínou FEI, a tím bylo začleněno i pod národní jezdecké federace. Jezdectví je jeden z prvních sportů, kde jsou zdraví a handicapovaní sportovci registrováni v jednom společném sportovním svazu.
Pro paradrezurní jezdce jsou vypisovány paradrezurní soutěže, přizpůsobené možnostem jezdců. Dvojice předvádí sestavu cviků, paradrezurní úlohu, jejíž provedení hodnotí sbor rozhodčích. Jezdci jsou zařazeni do kategorií tzv. gradů podle stupně postižení. Rozlišují se grady I. – V., přičemž nejtěžší postižení mají sportovci závodící v gradu I. – předvádějí své úlohy pouze v kroku. Grady II. a III. jezdí i v klusu a grady IV. a V. předvádějí úlohy i ve cvalu se stupněm obtížnosti odpovídajícímu úrovni „L“ v klasické drezuře.
Česká paradrezura má na svém kontě i mezinárodní úspěchy. Anastasja Vištalová, závodící v gradu I. je první českou účastnicí, která splnila kvalifikaci a zúčastnila se Paralympiády 2016 v Riu de Janeiru.
Paradrezurní jezdci se však mohou účastnit i klasických drezurních soutěží, pokud složí zkoušky potřebné k získání licence ČJF (České jezdecké federace) pro drezuru.
Podmínkou účasti v paradrezurních soutěžích je klasifikace handicapu (zařazení do gradu) jezdce.
